Sedíme ty vole jednou takhle na pivku, bavíme se jestli by termouš porazil predouše, když v tom se náš zubatej kámoš (Martin Toksa) ozval, že jedinej kdo bi je moch porazit je Stývn Segáloš Jelikož sme všichni měli už slušnej pivní nános hodili sme na téma AJKIDO našich pár fráziček…….“
Choc do rici se Segáloušem“, můj otec by mu srovnal nástěnku, ozval se opět Zubouš, a dodal, že jeho připlešlej otec dělá už dlouhý celý tři tejdny f kuse AJKIDO.
Když jsme se dostali z pořádný vopice rozhodli sme se, že se na trénink pudem podívat. Byli sme to Lukáš Šimandl, Karlos a Marcin Vyskošilovi a Martin Toksa.
Na první trénink se nezapomíná:
Půlhodinová rozvička pro naše vymakaný, šlachovitý tělíčka byla prochátka růžovim sadem…. Prej nějaký...“Majo ukemi“ , “Vo co mu de“, vozval se Marcin, a hopnul do svýho prvního pádu, při čemž si tak narazil kostrč, že se zdržel hlasování na tři kola. Já (Šimi), sem takhle ještě neměl upocený tepláky….. Po pádech sme se dostali k ňáký nudný chůzi a pak to začalo: ŠIKÓÓÓ - Zubouš a Karlouš byli samozřejmě v bermudách, ale na konec se ukázalo, že měli vlastně výhodu, páč sme po tréninku hráli krvavý kolena. Zbytek tréninku byl pro nás nářez, páč si nás trenéři pěkně vychutnali. Jo, abych nezapomněl, po tréninku se nás Vlastík Pillerů ptal, jestli sme už něco podobnýho provozovali, načež sem hbitě odpověděl,“ Jo, pět let házenou.“ Tak už se nás rači na nic neptal a roydal nám přihlášky….Psal se podzim roku 1995.
Na dalších tréninkách, sme se spíše než s AJKIDO seznamovali s ostatníma členama, vzpomínám si na: Jardu Fořtů (současný prezident klubu) Míla Ryšlavých (alias Pitbul - ze kterýho šel pekelnej strach hned vod začátku) Vlastu Pillerů (jeho Uširo Ryjokatatóri bylo jedinečné) Josefa Toksů (jeho atletické proporce dělají nejednomu noční můry) Tondu Kuželů (ten vlastně s 3.kiju žatecký klub založil) Dušana (jeho skvělí pády sme mu záviděli) Honzu Skořepů (kurevsky nabušenej a sem mu zavázanej, že mě na AJKIDO dotáh - Pepí)
APROPO,podívejte se na tenhle mpeg, takhle sme začínali, no to je žrádlo:-) VIDEO ZDE
Další tréninky nebudeme už rozebírat protože probíhaly ve stejnym rytmu a vrhneme se na zážitky z prvního semináře.
Abychom vůbec věděli jak AIKIDO má vůbec vypadat, přijeli sme k nějakýmu Vaillantovi.První technika Uširó ryjókatatóvi,k čemuž asi nemusíme ani nic dodávat. Akorád si vzpomínám na hlášku „Proč bych ho měl takhle vobíhat a chytat za ramena, to bych mu dal rači kopačku“řekl Zubouš a usral si.
Na jeden z našich tréninků k nám měl přijet nějakej Patrik Orth, aby nám ukázal, jak má vypadat trénink. Nikdo nepřijížděl, tak sme začali naší exkapadní rozcvičku. V tom se votevřeli vrata a vyšel ňákej malej rozcuchanej uklízeč…“Kýbl je v jiný místnosti“ Řekl Fořťák.Uklízeč se pousmál a za pár vteřin přiklusal v hakamou na sobě.Jako první věc co udělal bylo,že nám vodtáh naše krásňoučký měkoučký žiněnčičky. K tomu prones „No máte asi nejtvrdší povrch v republice,ale vy ste určitě zvyklí“ Fořťák zezelenal a o našich barvách ani nemluvě.
„Tak začneme 40ti pádama“ Fořťák omdlel. Pamatuju si, že když jsem po pěti pádech pomalu strácel vědomí, probouzela mě jen střídající se bolest v rameni a kostrči. „Ty vole, voni neudělaj ani deset pádů, to si je vychutnám“ Pronesl Orťák a víc už vám k tomu asi říkat nemusíme až na jednu pikantní historku, kdy sme měli dělat rybičky a nikdo nechtěl jít jako první.Náš Toksik se slovy „Ty vole,když to umim tak dobře na žíněnkách, tak neříkejte, že to nezvládnu na koberci.“ Odraz a let byl nádherný,následoval zajímavý dopad,při němž náš Zubouš přejel půl tělocvičny po bradě.No to už Orťák nemoh a myslíme, že vodjel s krásnými vzpomínkami na Žatec.
Na příštím tréninku si naši trenéři Fořťák Vlastík Pitbul vzali dobrovolně trénink po vzoru Orťáka nás nechali padat a sami si kriplové prohlíželi jejich modřiny.
PROSINEC 1995
Přichází nová odrůda členů. Mezi nima už sem konečně já (Pepí). Pamatuju si, že sme na trénink naběhli pozdějc. Natáh sem si svoje voblíbený havajský bermúdy a vlítli sme na to. Ve vratech sme se zasekli a udiveně sem se podíval na jednoho řízka a tiše sem klukům zašeptal ,,Ty vole to je nějakej nindža"......Byl to Šimi a byl voháklej v přebarvenym černym pyžamu.. Dlouho sme ale nestáli a hned si nás do parády vzal Vlastík. Po dobrý hodině sem už necejtil paty a hlavně kolena, ze kterejch mi nadosmrti vodešli čerstvě narostlý chloupky. Dále následovali pro mě velmi kruté pády, po kterejch sem nepřišel dalších 14 dní, páč mě složila svalová horečka. Nezapomenem ale taky na hlášku Tondy Kužela, kterej ukázal na Pepího a řek ,,Jedinej, kterej tady z Vás u Ajkída vydrží, bude tenhle boreček."....Brzy se ukázalo, že sou příbuzný.
SEMINÁŘ HONZA MAREŠ
Seminář v Žatci s Honzou Marešem byla pro nás velká událost, spojili sme ho rovnu s náborem. Ukázka byla špicová. Pozvali sme si i fotografa....tomu se povedlo něco tak echt...Ani na jedný fotce z 36ti neni vidět Honzovi do obličeje....bomba né? V pozadí sme seděli všichni v seize jak ňáký machři a dobrá půlka z nás neměla ještě ani kimonačo, ale povinně koupený bílí trika a černý teplákoše.
JARO 1996
LÁĎA NOVÝ (1.Dan), nový trenér, který s náma měl hódně trpělivosti, za což mu moc děkujem. Myslíme, že na naše excelentní pohyby jakožto UKEOVCI asi nezapomene.
ZÁŘÍ 1996
Láďa měl moc práce, dostával se k nám na tréninky čím dál míň.
Jednou se takhle v šatně převlíkáme do těch propocenejch hadrů, no a vejde takovej ňákej hubeňour, vylepanej a ptá se jestli to my sme ty ajkiďáci. Naše odpověď zněla ,,Jasně a teď se převlikni a za minutu ať si na tatami (teda na koberci) nebo budeš klikovat jak vsteklej." Jaký bylo ale naše překvápko, když do dojo vešel ten vylepanej hubeňour s hakamou, tlesknul a zařval ,,Seizááá"......,,Jmenuju se Michal Řezanina, cvičim u Ondry Maliny v Praze a ten mě sem vyslal, abych vás trénoval, uvidíme se 2krát tejdně"...No a pak to začlo...ten nám dával...makačku jak sviňa.....vydržel to u nás asi rok...no a jelikož se už s Michalem vůbec nevidíme (má prej Ňákou časově náročnou práci - nejspíš vyhazovač ve školce - pozn. redakce), chceme mu konečně pořádně poděkovat, takžáee ,,Dzekujeme Ti Náš Majkl". Jo a Vy se povinně jukněte na Majklovo AJKÍDO... je to szuper... VIDEO ZDE.
Jó taky Pepíno by se chtěl vzvat, prj už nikdy nebude mít děti .... čuhněte na mpeg VIDEO ZDE
SPORTPRAGUE (bylo to na jaře 1997)
Velká sportovní akce, kde můžete vidět, co se týče sportu snad všechno. Exhibici tam měl i Ondra se svejma žákama (samozřejmě, že mezi nima byl náš tehdejší trenér Majkl), celou akci uváděl Zdenda Srstka, ale to sem já (Šimi) zažil na vlastní kúži.... Po ukázce Ajdida, která měla mimochodem skvělý ohlas, se Srstka zeptal jestli by někdo od pana prezidenta ČFAI chtěl něco vidět. Samozřejmě, že sem hned zařval ,,Koši Náge"...a s tuhletim ukem uprostřed" a ukázal sem na Majkla (ten měl pohled jako když kamzíkovi přerušíš ejakulaci). Srstka tomu samozřejmě nerozuměl, tak šel k nám blíž a zeptal se znovu....řikam ,,Koši nágeů a Ondra ...,,Já ho udělám, ale s tebou!" Tak mě ňák polil pot jak prase, kolem 300 lidí čumělo jak se zachovam, no nakonec mě klucí na to pódium dokopali. Malča se mnou 2krát mrsknul (na ten druhej pád už asi nikdy nezapomenu, páč sem měl v kapse klíče a pěkně sem na ně dopad... ty vole to byla bolest, ale machroval sem a nedal to najevo i když nám pak na tý fotce se Srstkou silně uměle vytlačenej úsměv. No jak řikam Srstka si se mnou pak chvíli povídal ve stylu … „Ahoj jak se menuješ?“, „Já sem Lukáš“, „No a já sem Zdenda“, načež mě narval do pupku … Lidi se smáli (já teda taky, uměle, ale taky), no a z toho pódia sem odcházel s modřinou na břiše a dírou v boku, ale za to s dobrym aplausem … S Ondrou sme si teda po tom urobili aspoň hezký fota (jsme tam jak ňáký Žaludí). Jó a eště sem si vzpoměl, když mluvíme o tom focení … klucí se chtěli vyfotit se Srstkem, tak mě za nim posílali, prej že sme velký kámoši, noto sou diliňáci, coóó? Dělali si prdelky a já sem kulhal. No a to by bylo asi tak ke Sport Prageu všetko.
- Keby sme měli celou histórii popisovat timhle způsobem dál, tak je to na rok,
takže to spíš vezmem ve zkratkách a v nějakech těch našich mezníkách …
ŠIMI NAROZKY (březen´97)
Na moje 18. narozky taky dlouho nezapomenu, překecali sme Majkla a von v Žatci přespal a pořádně sme zakalili, no bombaaáá, akorát když se na ty fotáže podívam, tak to snad ani neni možný... my sme děti! :-)))
V našem AIKIDO klubu se prostřídalo už dost lidů, kolikrát nás někdo pozdraví na ulici a vůbec nevim kam ho zařadit, pak je to teda nejspíš ňákej bejvalej člen. Z lidí, který k nám dál choděj nebo znovu začli musim jmenovat Jardu Fořta (náš prezidentík), Milana Senka (kurvička pro všechno), Mílu Ryšlavýho (alias Pitbula), Pepu Hirčovinu (konečně hakamář), Peťu Slacha (náš šiřitel), Karla Vyskočila (dobří holubi se vracejí), Peťu Šmejce (konečně s Aikido začal), Laďika Hrbáčka („cvič tu techniku pomalejc!“), Bořka Petráků (vynikající nová odrůda z náboru), Verču Uhlíkojc (nejdíl chodící členka, heč), ségry Vegrichtojc (bejvali to slušný holky), Vlastík Zajíců (byl to pilot, to je coóó?)… a eště mnoho dalších.
V současný době, tj. listopad´02 trénujem na OA a jako trenér u nás „vraždí“ Tonda Mešo (2.Dan AIKIKAI), kterej se do našeho echt městadostal z Ústí nad Labem a to díky tomu, že u nás otevřeli japonišskou firmu Koito (děkujeme ti pane Kató), a co si budem povídat, bez něj by to „Koiťáci“ mohli zabalit. My ti Toníku zatím za tvoje trenérský lekcičky moc děkujem. A doufáme, že u nás ještě alespoň 65let vydržíš a budeš nám pořád dávat stejně tak dobře zabrat jako včera (dělali sme kačáky…. Oooouuúúú jak mě bolej hnáty!). VIDEO ZDE
- celou historii sepsali Šimi & Pepí pod vlivem žatecký jedenáctky v listopadu´02
